O knize: 1996 / „... Řezná bolest mu rozervala hruď jako sekera. A najednou přes hvizd, zasyčení, zaječení: „Počkej... Wrangel ležel na kraji ledové kry. Navigátor a námořník se opřeli o jeho nohy. Wrangel podal Fjodorovi tu dlouhou hůl s rolničkami, které pomáhaly ovládat saně. Fjodor jako ve svazku světla uviděl Wrangelovu mokrou a hroznou tvář. Fjodor spěchal, zdálo se, že mu praskly šlachy... Stalo se to v březnu 1823, kdy se oddíl znovu vydal hledat Andreev Land. Toto byl poslední „úkol“ od admirality. Zbytek už dokončili: prozkoumali mys Shelag a vyvrátili britskou hypotézu o spojení dvou kontinentů; dali na mapu třicet pět stupňů zeměpisné délky - tisíc mil dlouhé pobřeží; studoval obrovskou Kolymskou pánev; shromážděné sbírky a meteorologická pozorování. Ale Andreeva Land... A tady ležel na ledové kře polomrtvý Fjodor Matjuškin, student lycea „číslo dvanáct“, námořník „kolem světa“. Nyní se ze tmy objevily siluety Wrangela, Kozmina a námořníků a pak se v ní rozplynuly. Krev mi pomalu jako smola proudila žilami a bolestivě se tlačila mezi prsty na rukou a nohou.. …»